


Jan Hus se narodil kolem roku 1370 v jihočeském Husinci. Vystudoval na pražské univerzitě, kde získal titul mistra svobodných umění a následně se stal vysvěceným knězem. Hus se stal kazatelem v Betlémské kapli v Praze, kde začal kritizovat morální úpadek církve a její praktiky, jako bylo prodávání odpustků. Inspiroval se učením anglického reformátora Johna Wycliffa a požadoval návrat církve k prostému životu podle Písma svatého.
Konflikt s církví a exkomunikace
Husovy názory a kritika církve vedly k jeho konfliktu s církevními autoritami. V roce 1412 byl exkomunikován a na pražskou univerzitu a Betlémskou kapli byla uvalena klatba. Hus pokračoval ve své činnosti, přestože musel odejít z Prahy a kázat na venkově. Jeho myšlenky získávaly stále více stoupenců, což vedlo k rozšíření reformního hnutí v českých zemích.
Kostnický koncil a upálení
V roce 1414 byl Hus pozván na Kostnický koncil, který měl řešit otázky církevní reformy a skoncovat s papežským schizmatem. Hus obdržel od císaře Zikmunda slib bezpečného průchodu, ale po svém příjezdu byl zatčen a postaven před soud za kacířství. Odmítl odvolat své učení, protože věřil, že jeho názory jsou založeny na Písmu svatém.
Dne 6. července 1415 byl Jan Hus odsouzen k smrti upálením na hranici. Jeho poslední slova údajně byla: „Husička bude zpívati“ nebo „O, svatá prostoto“, když viděl prostou ženu přikládat polena na hranici. Husova smrt vzbudila velký ohlas a jeho mučednická smrt se stala symbolem boje za pravdu a reformu církve.
Důsledky a dědictví
Upálení Jana Husa mělo dalekosáhlé důsledky. Husovy myšlenky nezanikly s jeho smrtí, ale staly se základem pro husitské hnutí, které vedlo k dlouhotrvajícím husitským válkám. Toto hnutí nejenže zásadně změnilo českou společnost, ale také ovlivnilo evropskou reformaci, kterou o sto let později vedl Martin Luther.
Hus je dnes považován za národního hrdinu a symbol boje za pravdu a spravedlnost. Každoročně si jeho památku připomínáme 6. července, který je v České republice státním svátkem.